CO O TOBĚ VYPOVÍDÁ TVŮJ ŠATNÍK?

14.06.2020

Jak ze mě cesta kolem světa udělala minimalistku... téměř.


           Znáš ten pocit, když stojíš před přeplněnou skříní a přísaháš si

 "už vážně nekoupím ani jedno tričko"?

           No a pak jdeš po ulici, naprosto odhodlaná. Jakékoliv další nákupy ZAKÁZÁNY. Už ti jen chybí ukrást klapky na oči hnědému hřibci přešpapujícímu na Staromáku... abys nekoukala do výloh po stranách.

Asi magie! Nebo zakletí? Nevím, ale prostě mi zase nějaký ten kus oblečení skončil v kabelce.

Nikdy nekončící koloběh. Nové a nové oblečení, přeplněné skříně...

To jsem byla přesně já!

ALE PAK SE VŠE ZMĚNILO.

Tady je můj příběh.


Když jsem šla tenkrát do světa.


           Před pár lety jsem se rozhodla sbalit si svých "pár švestek" a odjet na cestu kolem světa. Hmm, Honza to měl možná trošku jednodušší, když šel do světa. Mých "švestek" bylo o trošku víc.

Cestu jsem plánovala přibližně na rok a platit si nosiče bylo mimo můj rozpočet.

Se slzami v očích jsem se tedy musela rozloučit se svým šatníkem a s batohem (35 k.) pukajícím ve švech jsem odjela směr Costa Rica.


Chtělo by to nosiče...


           Po pár procestovaných kilometrech, jsem si začala pomalu uvědomovat, že každá KRÁSNÁ sukénka, každé ÚŽASNÉ kalhoty... jsou kila navíc. Že už to není jako v Praze na nákupech. Vše, co koupíš, si pěkně poneseš.

           Už mě nebavilo nosit 30 kilo na zádech. A jelikož jsem cestu kolem světa neplánovala jako "FIT výzvu - unes, co můžeš", můj batoh se každým dnem vyprazdňoval.

"Jako, že jsi vyhazovala oblečení?!" 

...ptáš se.


           Ne! Něco lepšího! Začala jsem své oblečení darovat místním. A jelikož moje cesta vedla převážně státy, kde vládla chudoba, malá pozornost od cizinky byla pro mnohé jak svatební dar.

Nikdy nezapomenu na chudou thajskou rodinu, které jsem jednoho dne přinesla pytel svého použitého oblečení. Tolik slz, tolik radosti a vděčnosti.

Nebo na ženu v Indonésii, která ve svých 40 letech poprvé obula boty.



"Potřeby" dnešní doby

           Že jsem to oblečení potřebovala?! Začala jsem si uvědomovat, co to slovo vůbec znamená. Že nepotřebuju mít 50 triček v šatníku.

"Čím míň nosím na zádech, tím kráčím lehčeji a radostněji."

           Uvědomila jsem si, že nakupováním stále nových a nových věcí jsem pouze maskovala, kdo doopravdy jsem. Snažila jsem se být "IN", abych zapadla.

           Uvědomila jsem si, že nepotřebuju mít ten nejnovější outfit, abych se zalíbila. A že je nejdůležitější být spokojená sama se sebou. Milovat se taková, jaká jsem. Nová košile od Guessu nebo tričko z thajského sekáče za pár korun... to přece nic nezmění. Hlavní je, co nosíme uvnitř.

           Dříve jsem oblečení hromadila a myslela jsem si, že ten pocit radosti s každým novým kouskem, je to pravé. Ale nyní vím, že je to přesně naopak. Čím míň věcí mám, tím se cítím svobodnější a šťastnější.


Mé staré já


Zajímá tě, co se stalo s mojí obézní skříní po mém navratu?

            Po pravdě, mé shledání s šatníkem bylo hodně emotivní. Když jsem seděla před svou skříní a topila se v slzách, mamce muselo v hlavě běžet tisíc drama scénářů, co kdo její dcerušce udělal.

           Vidět každý den tolik chudoby a nouze. Uvědomit si, že já jsem na druhé straně řetězce a každým novým tričkem z H&Mka nebo ze Zary vše prohlubuju. Jak mi reklamy podporující konzumní společnost dokonale vymydlily hlavu a udělali ze mě robota. Setkání se tváří v tvář se svým starým já v podobě šatníku bylo šokující.

           Začít žít jen s tím, co potřebuju. Zbavit se všech přebytků a přestat nakupovat v řetězcích podporujících módní průmysl mi vyčistilo hlavu a otevřelo cestu k sobě samé. 


VÝZVA na závěr. 
Jdeš do toho se mnou?


Šatník ke odrazem nás samých!

Otevřeš-li svou skříň, jak vypadá?

Je čistá, uspořádaná a oblečení hezky poskládané? Nebo je to jedna velká hromada, kde se najde i svetr, co jsi neměla 3 roky na sobě?


Zkus si vyhradit jedno odpoledne (možná lepší víkend hahaha) a dej na stranu všechno oblečení:

  • co nenosíš

  • ve kterém se necítíš svá

  • co si říkáš: "ale tohle tričko jsem dostala k narozeninám"...ano i tohle! (Někdo z něj může mít opravdu radost)

  • které se bude možná NĚKDY hodit (...nebude!)


A co s tou hromadou?

           Nemusí to být thajská žena. Možná stačí udělat odpoledne s kámoškama a oblečení nabídnout. Nebo nezisková organizace, domov dětí... COKOLIV daleko od tvé skříně.