STŘET DVOU MONOLOGŮ

Jak přístup k sobě samému ovlivňuje vztahy s druhými? 

           Podíváš-li se na naší společnost, na způsob, jakým mezi sebou vzájemně komunikujeme. Co si o tom myslíš?

Líbí se ti, jak se jeden k druhému chováme? Jak se vzájemně "posloucháme"?

           Na světě je přibližně 5% lidí se sluchovými potížemi. Mmmm, poslouchám-li však konverzace lidí v autobuse nebo ve frontě v supermarketu, připadá mi, že s pěti procenty šly statistiky trošku zkrátka.   

           Schopnost vzájemně si naslouchat se z naší společnosti jaksi vytratila. Běžné konverzace jsou spíše střetem dvou monologů než dialogem.  

          Místo toho, abychom poslouchali, co nám druhý říká, si v hlavě připravujeme další část našeho perfektního monologu

Nemám pravdu?


Jak se chováme k ostatním, je pouze odrazem toho, jak přistupujeme sami k sobě.


           Zvu tě na jízdu do minulosti. Pamatuješ si na svou první lásku? Na ten obrovský pocit zamilovanosti? Vzpomínáš si na ten pocit motýlků v břiše, když si čekala v metru a nevěděla, jakým vagonem přijede? Každý dotyk byl jedinečný, každý pohled ...

A pak... kam se to všechno vytratilo?

Stali jsme se hluchými, nevidomými. Objetí, držení se za ruce, úsměv...to vše se stalo samozřejmostí.

           Dovedeš si představit, jaký by to byl život, kdybychom si dokázali tuto zamilovanost udržet? A co víc?? Rozšířit ji i na všechny kolem a hlavně NA SEBE!   

          Začít se milovat. Začít být pozorná sama k sobě. Vážit si toho, že mám dvě ruce a nohy, že mohu dýchat...

           Naše tělo na nás "mluví". Stále! Každou minutu, každou sekundu vysílá signály. Dovolíš-li si na chvíli zastavit a poslouchat se...poslouchat, co je za tou hustou mlhou myšlenek, začneš se učit zcela jinému přístupu k sobě.

           Ta propojenost všeho kolem mě nepřestává fascinovat. Tak, jak se chováme sami k sobě, takový vztah máme i s lidmi kolem nás.  


Co z toho pramení? 

           Naučíme-li se konečně přistupovat sami k sobě se soucitem, zájmem a láskou, i naše vztahy se začnou jako zázrakem měnit. Naučíme-li se komunikovat se svým tělem, naše srdce se otevře i pro ostatní.

           Možná najednou porozumíš svému partnerovi. Celou tu dobu ti do očí říkal, jak se cítí, co potřebuje, ale tvé oči byly zavřené. 

           Najednou se cizinci, žijící léta pod jednou střechou, začnou konečně pomalu poznávat.  

Zdi mezi mnou a tebou se začnou rozpouštět a otevírá se prostor pro uzdravení a lásku.

To jediné, co musím udělat je zastavit se a poslouchat.


Jak myslíš, že by mohl vypadat svět, kde jeden druhého se zájmem posloucháme?